ROZHOVOR: Milan Malý, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze a předseda České asociace MBA škol, tvrdí: Rozhodující při výběru školy je pečlivé prověření její kvality

Studium manažerských programů umožňujících získat titul MBA (Master of Business Aministration) má v anglosaském světě dlouhou tradici. V Česku se však už také prosazuje, potvrzuje Milan Malý.

Jan Přikryl
www.ihned.cz/prikryl

hn: Proč studovat MBA, když to v Česku není vlastně zařazeno mezi vysokoškolské tituly?
Vysvětlení je jednoduché. U nás většina škol, které nabízejí titul Master of Business Administration, mají jako předpoklad přijetí ukončené vysokoškolské vzdělání. To znamená, ti lidé nestudují a priori pro titul, ten už většinou mají. Jsou to buďto inženýři, doktoři medicíny nebo doktoři filozofie a další. I když nemohu vyloučit, že někomu jde i o to, aby měl titulů více. Ale předně chtějí získat nějaké specializované profesní vzdělání a vlastně tím MBA je. Po dohodě s Ministerstvem školství a Českou asociací MBA škol (CAMBAS) bylo zařazeno do tzv. celoživotního vzdělávání. Je to tedy vzdělání postgraduální a získaný titul nevyjadřuje absolvování vysoké školy, ale profesionální vzdělání a získání určitých manažerských dovedností. Je také předpokladem pro rychlejší postup v manažerské kariéře až na ty nejvyšší stupně.

hn: U programů MBA se dokonce vyžaduje určitá praxe v řídící funkci. Platí to obecně?
V České republice většina škol, a všechny školy, které jsou akreditovány CAMBAS, vyžadují, jak jsem již uvedl, vysokoškolské vzdělání – alespoň bakalářské – a jako druhý nezbytný předpoklad je to, že uchazeč má nejméně dvouletou praxi. Většinou však studenti mají praxi delší, v průměru pěti až desetiletou.

hn: To je vlastně výhoda, protože si mohou vyměňovat zkušenosti, studium může být více svázáno s praktickým životem.
Ano. Je určitým standardem, že jednu třetinu znalostí a dovedností studenti získávají z přednášek lektorů. Druhou třetinu získávají právě výměnou zkušeností a týmovou prací a třetí třetinu studiem literatury.

hn: Nabídka škol ve světě je velká. I možnosti studia v zahraničí nejsou nedostupné. V České republice je téměř dvacet škol, které nabízejí titul MBA. Jak tedy při výběru školy postupovat?
Určitým vodítkem v zahraničí jsou žebříčky, které uveřejňují významné ekonomické noviny a časopisy. Je třeba se do nich pořádně podívat, protože obsahují různé údaje, hodnotí se podle různých kritérií. Ale dá se většinou vysledovat, že určitá škola je například nejlepší z hlediska marketingu, jiná z hlediska strategického řízení, další z hlediska třeba corporate governance, organizační struktury atd. Jiným kritériem může být složení studentů. Někdo chce studovat v kolektivu, který je složen z mnoha národností. Prostě je třeba si nejprve ujasnit, čeho chci dosáhnout. Jedním z kritérií může být právě navázání kontaktů v mnoha zemích.
Samozřejmě důležitým měřítkem jsou i náklady na studium. Zahraniční studium je mnohonásobně dražší. Existují však i další rozdíly jak mezi školami v zahraničí, tak i v České republice.

hn: Myslíte si, že je pro uplatnění nějaký podstatný rozdíl, když někdo dostuduje MBA v České republice nebo v zahraničí?
Spíš bych řekl, že je to otázka výběru školy. I v České republice mají mít tyto školy akreditaci udělenou uznávanou institucí nebo asociací. Ta v podstatě zaručuje, že studium neklesne pod určitý standard nebo nepřípustnou hranici. Myslím si však, že rozhodující slovo by měl mít trh. Tedy zaměstnavatelé a šéfové personálních útvarů, by měli přihlížet k tomu, jakou školu zájemce o místo absolvoval, jaká je pověst, image té školy, a měli by z tohoto pohledu školy rozlišovat, což se zatím příliš nedělá.

hn: Navíc české školy mají zpravidla své zahraniční partnery. Takže se dá ve zmíněných žebříčcích vysledovat jejich kvalita. I to by asi mělo ovlivnit rozhodování.
Ne že se mohou, ale měli by se podívat. Včetně toho, kým je zahraniční škola akreditována. Protože existují v různých zemích prestižní akreditační asociace, jako je například v USA American Assembly of Collegiate Schools of Business (AACSB), ve Velké Británii Association of MBAS (AMBA) nebo bruselská EFMD, která podle mne udílí nejprestižnější akreditaci. A pak existují akreditace, které vznikly jenom pro to, aby vydělávaly peníze. Kdy vlastně u studentů nejde o studium, ale jde pouze o zaplacení si diplomu bez toho, aby získali adekvátní vzdělání. Je to hrozné.

hn: Mají akreditace nějaké stupně?
V České republice je prvním hodnotícím kritériem úroveň a prestiž mateřské instituce, se kterou je škola organizačně i personálně spojena. Je-li to zahraniční škola, pak je užitečné zjistit její pověst a prestiž v mateřské zemi, zda má skutečně akreditaci prestižní asociace. U škol MBA spojených s českými vysokými školami, je užitečné zjistit, jak ekonomické fakulty těchto škol byly zařazeny MŠMT v poslední akreditaci z roku 1998 do pěti skupin podle jejich úrovně. Informace jsou k dispozici na webové stránce MŠMT v části věnované akreditační komisi. Aktualizovanou akreditaci lze rovněž odvodit z novějších údajů o akreditaci všech studijních programů a oborů, která je rovněž uveřejněna na webové stránce MŠMT.
Dalším důležitým kritériem výběru je, jakou akreditaci má vlastní MBA škola či pobočka. Je však nutno rozlišovat členství v instituci a akreditaci příslušného programu. Například i prestižní organizace, jako AACSB, přijímají za členy i školy, jejichž program neakreditovaly, a to je obrovský rozdíl. Naopak u asociací v zemích střední a východní Evropy bývá podmínkou členství akreditace alespoň jednoho jejich programu MBA, chtějí-li se stát členy asociace. Tuto podmínku uplatňuje i CAMBAS. Jak už jsem řekl, vysokou prestiž má mezinárodní akreditace EQUIS, udělovaná EFMD v Bruselu. To je známka nejvyšší kvality.

hn: Hovořili jsme již o tom, že některé školy mají prestiž například v přípravě bankéřů, jiné pracovníků marketingu, řada je považována spíše za univerzální. Dá se říci, že v České republice také existuje taková diferenciace?
Zatím ne. EFMD, která nás v podstatě metodicky řídí, vypracovala před několika lety zásady, které říkají, jak by mělo vypadat studium MBA. Například, že studium MBA by mělo mít 400 hodin přímého kontaktu s učitelem. Je tam uvedeno, které předměty by měly být v základu programu. Specializace není předmětem těchto představ či filozofie.

hn: Zmínil jste, že MBA studují i lékaři a další lidé, kteří nemají ekonomické vzdělání. Je to dáno asi tím, že se dostávají do řídících pozic, které vykonávají ve zcela jiných podmínkách než před třinácti lety.
V tom máte pravdu. Na pozicích ředitelů byli mnozí z nich i předtím. Ale podmínky se skutečně diametrálně změnily. A oni si to uvědomují. Proto není těžké je přesvědčit, aby si manažerské vzdělání doplnili. Vždyť pro ně je to podstatně významnější než třeba pro absolventy ekonomických fakult vysokých škol, z nichž někteří končili studium v centrálně plánované ekonomice, takže i pro ně je nanejvýš důležité, aby prošli přeškolením. Mezi studenty tedy najdete vedle ekonomů nejen lékaře, manažery v nemocnicích, ale i herce na postu ředitele divadla. Ale studium je vhodné i pro šéfa muzea nebo zoologické zahrady, to všechno jsou manažerské funkce.

hn: Většina škol však vyžaduje pro přijetí složení testu GMAT. Oč se vlastně jedná?
Graduate Management Admission Test je zkouškou, která má zjistit předpoklady uchazeče ke studiu. Vydává se a dá se koupit v tištěné formě, mnoho informací najdeme i na internetu. Školy, které nabízejí MBA programy pro výkonné manažery nepostupují shodně. Některé GMAT vyžadují, jiné ne. A liší se i počtem bodů závazných pro přijetí ke studiu. Obvykle se pohybuje mezi pěti a šesti sty bodů, ale některé školy mají dolní hranici i přes šest set bodů.

hn: Můžete tento test více přiblížit, co vlastně obsahuje?
Je to přijímací test pro studenty, kteří chtějí studovat specializaci management v magisterském stupni, obecný bakalářský stupeň už tedy absolvovali. Slouží jako nástroj pro sjednocení úrovně studentů, kteří jsou přijímáni. Především se uplatňuje u denního studia MBA, a to proto, aby někteří studenti nebrzdili ostatní, kteří jsou na vyšší intelektuální úrovni. GMAT se skládá z řady testů, nejde jen o jeden. Většinou jsou zaměřené na logické myšlení a na znalost jazyka – tedy angličtiny. Máte tam například větu, kam musíte správně doplnit chybějící slovo z daného výběru. Přičemž rozdíly mezi těmi slovy jsou velice malé a pro člověka, který nemá angličtinu jako mateřský jazyk, se může zdát, že by se tam hodila všechna nabízená slova. Takže to je někdy dost velké umění. Ale na druhé straně jsou tady zase příklady velice triviální, třeba kolik stran má trojúhelník. Postupuje se od té nejnižší úrovně k vyšší a za vše se započítávají body. V České republice, pokud já vím, používá v přijímacím řízení GMAT pouze U.S. Business School, která má denní studium, jiné školy ho nepoužívají. Některé jej při přijímacích zkouškách využívají jen částečně. Znamená to, že z něj vyberou některé příklady, a ty zařadí do vlastní přijímací zkoušky.

hn: Jak tedy rámcově vypadají přijímací zkoušky na školách MBA v České republice?
Většinou se skládají ze dvou částí. První je založená na obdobě GMAT a jejím účelem je zjistit intelektuální úroveň uchazeče, a to v oblastech třeba logického myšlení a znalostí. Druhá je zaměřená na jazyky, pokud při studiu je zapotřebí nějaký cizí jazyk používat, což většinou je. Někde je výuka jenom v angličtině. V řadě případů se dnes přechází na češtinu a pouze závěrečný projekt je v angličtině a ve spolupráci s anglickým lektorem.

hn: Asi největší problém je financovat toto vzdělávání. Je většinou dvouleté, v Evropě bývá i někdy jednoleté, IMD Lausanne dokonce zkouší 10 měsíční intenzivní.
To je však řádné denní studium. Tak zvané part time – tedy při zaměstnání, je vždy nejméně dvouleté. V Česku začátkem 90. let na studiu při zaměstnání převažovali ti, jimž studium platily zcela, nebo z velké části, podniky. Dnes se ukazuje zajímavý trend, že roste procento těch, kteří si studium hradí z vlastních prostředků. Když se studentů ptáme proč, většinou odpovídají, že se nechtějí v podniku pevně vázat, že to dělají pro to, aby si případně mohli najít lepší místo nebo jen změnit zaměstnání.

hn: Přesto i v Česku jde o velké peníze. Kde je sehnat, aby mohli studovat nadaní, kteří na to nemají.
Rok studia stojí řádově sto až dvě stě tisíc korun. Ale je to různé. CAMBAS se snažil zjišťovat možnosti, zda by banky na toto studium nebyly ochotny půjčit a měli jsme první nadějné přísliby. Ale podle mých posledních informací se tato forma zatím nerozvinula. Ve světě je možné získat v některých případech stipendium. V Česku jen ve spolupráci se zahraničím, jako například v případě česko-německého MBA.

hn: Pro zvažování, kde studovat, je důležitý i region. Myslíte, že Evropa jde někam jinam než Amerika?
Já bych řekl, že Evropa už není natolik ovlivňována Amerikou, jak tomu bylo ze začátku, že se vytváří vlastní názor na MBA a v některých případech spíše Amerika začíná přebírat některé dobré zkušenosti z Evropy. Ale rozhodující pro výběr školy je, jak už jsem řekl, především její kvalita.

Kontakty


Česká asociace MBA škol (CAMBAS)

Sídlo a kontaktní adresa:

Česká asociace MBA škol
José Martího 2, 162 00 Praha 6,
tel. +420 602 289 666
e-mail: info@cambas.cz
www: www.cambas.cz

Tajemnice CAMBAS: Mgr. Jarmila Seidlová